Triáda tří uměleckých osobností: fotografky Michaely Karáskové, krajinářské architektky Lucie Králíkové a oděvní designérky Kateřiny Plamitzerové uvádí ve Whiteboxu svůj sedmý díl projektu Czechia. Koncept Czechia vznikl v roce 2017 a je založen na společné lásce autorek k cestování a objevování genia loci Čech. Jedná se o dlouhodobý projekt sledující místní obyvatele, jejich zvyklosti, a především styl oblékání, jenž si klade za cíl postupně zmapovat specifika jednotlivých českých krajů, měst i zapadlých vesniček. Během tří let vytvořily umělkyně tímto způsobem novodobé kroje pro oblasti Ostravy, Třince, Mikulášovic a Sušice. Jejich práce byly prezentovány na Designbloku 2017, 2018 a také v Londýně v Czech Centre v Kensington Palace Gardens.

Tentokrát je fokus zájmu Czechia no. 7 zaměřen na výzkum, hledání zvláštností a nových souvislostí v Kutné Hoře. Jejich několikadenní intenzivní pobyt mapují autorky i v deníkovém záznamu:

„Začátek kutnohorské expedice probíhal podle našeho obvyklého scénáře. Setkaly jsme se s galerijními pracovníky, kteří nám doporučili významné lokality na mapě města. Nejvíce nás zaujala architektura gotického kostela Všech svatých s kostnicí, kam nás i v mrazivém lednovém dopoledni provázely zástupy zahraničních návštěvníků. A tak i tady narážíme na smutnou skutečnost, kdy se posvátnost a velkorysost nádherně zachované památky postupně proměňuje v pouhou turistickou atrakci. Prostor se plní lidmi, jež se snaží ulovit jen autoportrét v malebných kulisách.

Motivy lebek a kostí pak nacházíme v různých variantách výzdob interiérů hospod, na vývěsních štítech penzionů, a hlavně v obchodech se suvenýry. Ten pomyslný kostlivec je pak naším novým průvodcem poloprázdným historickým centrem města. Opuštěné výlohy obchodů, zazděná okna i dveře domů a mezi nimi penziony a fancy kavárny čekající na novou dávku unavených turistů. V časném ránu tu téměř nepotkáme živou duši, a v neděli konečně hrstku místních v kostele na mši. Začíná nám být jasné, že to autentické, opravdové, živé se obrazně řečeno děje za nějakou hranicí, za starou zdí porostlou břečťanem…

Proto musíme a chceme poznat skutečné obyvatele města. Křiklavé plakáty ohlašují plesovou sezónu a my přemýšlíme, jak propojit cenný duchovní a historický odkaz Kutné Hory s životem – s jeho opravdovou současností.

Z toho nám postupně krystalizuje výtvarné téma, které se objevovalo na zdech hřbitovních kostelů i v kostnicích, a inspirovalo mnoho předchozích umělců. Danse macabre – tanec mrtvých  – převedený v našem případě v osobní performance na fotbalovém plese. Roztančit kýčovitý suvenýr kostlivce na lidové zábavě. Mrtví opět tančí s živými. A domácí tanečníci na parketu shovívavě uvolňují prostor, krouží opatrně okolo kostlivců. Smrt si nevybírá. Nikým nepoznané provádíme i zde svůj výzkum. Pro mnohé jsme domnělou půlnoční zábavou s možným erotickým podtextem. Díky tomu nám přistávají na baru panáky griotky a rumu. V průběhu plesu dokumentujeme tentokrát slavnostní oděv – zdejší módu. V roce 2019 jednoznačně vítězí červená barva a flitry.

Tak tedy skutečný život zde opravdu existuje, ale musíme ho zkoumat dál od vší té historické nádhery. Abychom doopravdy zažily Kutnou Horu, musíme se několikrát vydat na pouť z centra města až na hlavní nádraží. V bývalé nádražní restauraci proměněné na čínské bistro obsluhuje elegantní paní s černým kloboukem Zorra mstitele. Jasně růžové železářství nás i bez signifikantní šipky magnetizuje ke vstupu do kovového království. Co asi dnes hrají v herna-baru, Plecháč v televizi? Otvíráme na minutu dveře Klubu labužnických pohodářů Braníku, než nás vyžene hospodský. Zažloutlé záclony od cigaretového dýmu, vlajky a portréty politických pohlavárů. Tolik si toužíme dát kdekoli po ránu jakoukoli kávu, ale i tady se orosené dveře nemilosrdně zavírají, jakoby nikdy neexistovaly…“

Temný prostor expozice Czechia no. 7 se pokouší propojit relikvie minulosti a přítomnosti. Odkazuje k interiérům cenné sakrální architektury Kutné Hory smyslově podpořený vůní kadidla. Na čelní oltář instalace je promítán videozáznam z performance Dance macabre. Na bocích galerijního oltáře jsou umístěny skleněné vitríny se starožitnými alby, ty přinášejí fotografickou interpretaci místního „folklóru“. Výstava prezentuje i posmrtné korzety jako nově vzniklé kutnohorské kroje.