Ondřej Kopal - Space shuttles in my blood - Projectroom

14. 06.2014 to 28. 09.2014

Obrazy Ondřeje Kopala jsou výpovědí hyperaktivního věku, který jako první v lidských dějinách má možnost instantního záběru celé vizuální skutečnosti. Globalizované prostředí člověku přináší nesčetné způsoby poznání, nekonečné množství vjemů, zároveň však i pocit vykloubenosti z času a prostoru. Přináší s sebou i pocit odcizení – lidská mysl může být virtuálně přítomná kdekoliv po světě, což ale může znamenat, že přestává být zakotvená v místě, v němž se člověk skutečně nachází. Autentické zážitky se nahrazují zážitky iluzorními při procesu stálého odstřeďování našeho vědomí a jeho „rozpuštění“ do sítě technologií zprostředkovaných představ. Pokud v druhé polovině 19. století musel malíř čelit převratné výzvě fotografie, v současnosti je malíř nucen vyrovnat se s nezastavitelným proudem všudypřítomných internetových obrázků, mnohdy (a záměrně) postrádajících konkrétní východisko či odůvodnění. Jak se dá čerpat z energie světa „vizuality na jedno použití“ a přitom udržovat, pěstovat vnitřně soustředěný myšlenkový prostor, bez nějž není umělec umělcem?

Ondřej Kopal toto dilema řeší soustavně „po svém“. Absolvuje pobyty ve vzdálených zemích, kde prožívá a do sebe ukládá jejich okouzlující „jinakost“, z pozice paradoxního „extrovertního introverta“ skládá citlivě dysfunkční obrazy, pojednané s nekompromisní energií rockové kultury i s lehce zranitelnou dětskou senzibilitou. Každá Kopalova kompozice představuje napjatou souhru zdánlivě nesourodých prvků vytvářejících kolážovitou, vrstvenou arénu útržkovitých situací a naznačených příběhů. Jemně namalované detaily se konfrontují s prudce uvolněnými tahy štětcem, plně zřetelné předměty s věcmi, jejichž identitu můžeme jen vytušit. Dialog mezi slovním a vizuálním výrazem v obrazové ploše poukazuje na myšlenkovou komplexitu Kopalova přístupu. Zde uplatňuje lekci postmoderní dekonstrukce obrazové (dějové, symbolické) celistvosti, vystupuje v úloze neúnavného kompilátora promyšlené mixáže formálních motivů a stavů lidského bytí. V jeho tázavých výjevech se hmatatelně (nikoliv však polemicky) prolíná ironie s poetičností. Nelze se v této souvislosti ubránit pocitu, že Kopal v sobě spojuje zdánlivě nesmiřitelné póly koloristické vznešenosti Henriho Matisse a drsného pochybovačství, jež jsou natolik vlastní punkové antiestetice.

Pro GASK připravil Ondřej Kopal výstavu volně postavenou na dvou tematických okruzích. První je kolekce děl věnovaná zvířecím motivům, ať se jedná o lyricky pojaté vyobrazení drobných ptáků ve Venezuele, o kosmická zvířata připomínající hravé sci-fi šedesátých Let, nebo o zvířata bájná, znamení čínského či západního zvěrokruhu. Druhým okruhem jsou pocty ikonickým postavám hudby, především těm, které se předčasně „obětovaly“ v sebedestruktivním zajetí slávy, alkoholu a drog. Kopalův obraz Guignol z roku 2012 je výmluvným shrnutím jeho pojetí člověka jako pomyslné loutky, tragikomické figurky věčně se pohybující po „velikém prostoru“ osudu.

Richard Drury

Doprovodné programy pro tento týden

Monday

Tuesday

Wednesday

Thursday

Friday

Saturday

Sunday

Nid: 7
Nid: 21
Nid: 23
Nid: 24
Nid: 22