2020


železná konstrukce, ložisko, zlato, kokosová rohož, plsť, drátěné pletivo, netkaná
zahradní textilie, zemina, rostliny

Práce Veroniky Šrek Bromové (*1966) patří už od devadesátých let k tomu nejzajímavějšímu na domácí umělecké scéně. Její otevřené experimenty s fotografováním vlastního těla, manipulované fotografie spojující aranžované záběry s motivy koláže byly nejen odvážným a provokativním uměleckým gestem, ale zároveň i jedním ze signálů nástupu silné generace žen v českém umění „po sametu“. Její díla zaznamenala ohlas i v zahraničí a v roce 1999 úspěšně reprezentovala Českou republiku na benátském bienále současného umění.

Už více než desetiletí je život Veroniky Šrek Bromové – osobní i profesní – spojen s usedlostí Chaos, která leží v obci Střítež nedaleko Poličky. Tady pracuje a žije s rodinou, založila a vede galerii Kabinet Chaos a aktivně se podílí na životě místní komunity. Průběžně se věnovala a věnuje organizační, kurátorské i pedagogické práci.

Její současná tvorba se od té předchozí na první pohled liší: vedle děl, v nichž i nadále rozvíjí experimentální a provokativní práci s tělem, vystupují do popředí díla meditativní, zájem o rituál, autentický prožitek místa a situace. Vedle fotografií vytváří videa, kresby i malby, instalace a její tvorba má výrazně performativní charakter. Se stejnou otevřeností, s níž se vyjadřovala v devadesátých letech k tematice genderu, k definování vztahu k vlastnímu tělu, k technickým i výtvarným možnostem digitální fotografie, hovoří dnešní práce o hledání rovnováhy a harmonie. O hledání a nalézání místa ve světě, v rodině, o touze po nejužším sepětí s místem, po jeho plném prožití, o zájmu o jeho historii, přírodní danosti i skrytý magický potenciál a energetické toky, s nimiž lze tvorbou vést dialog.

V loňském roce vytvořila pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl a projekt Plán B nový objekt „živé“ Planety, která žije v městském prostoru, dýchá a roste v závislosti na péči a pozornosti, které se jí dostává. Středobodem objektu je kovová konstrukce koule s kapsami naplněnými zemí. Aby Planeta „ožila“, je třeba kapsy osázet rostlinami. Po dohodě s autorkou, která se ve svých akcích systematicky snaží navázat dialog nejen s místem, ale i s lidmi a zapojit je do svých projektů, chceme k spoluúčasti na osázení Planety vyzvat při víkendovém happeningu kutnohorskou veřejnost i návštěvníky galerie. Společným záměrem autorky díla i kurátorů galerie je, aby instalace díla v prostoru vápenky vytvořila komunikační most s prostředím i místní komunitou, aby oživila téma umění ve veřejném prostoru a zároveň akcentovala silný ekologický podtext díla – péči o prostředí, v němž žijeme. Také proto chceme návštěvníky zahrad požádat, aby v létě při
procházkách na Planetu pamatovali a svou troškou pozornosti a lahví vody pomohli dílu růst a vzkvétat.