Soubor děl výstavy Wasteland vznikl v průběhu posledního půl roku, kdy se téměř zastavil nejen běžný život, ale významný útlum zasáhl a ochromil i domácí a mezinárodní výtvarný provoz. Šimon Sýkora toto období zčásti strávil na jarním tvůrčím pobytu v ateliéru Egon Schiele Art Centra v Českém Krumlově, který mu poskytl jedinečnou příležitost k hlubokému soustředění na práci, a navíc zprostředkoval vzácnou možnost zažít město – obvykle odcizené a plné turistů – vyprázdněné, jako v zastaveném čase. Něco z prožitku náhlého, ochromujícího a téměř zlověstného klidu vyzařuje i ze souboru Šimonových figurálních maleb. Obrazy větších formátů, jejichž základ vznikl právě v Českém Krumlově, jsou charakteristické magicky znepokojivou a melancholickou atmosférou. Jako by sledovaly zastřenou příběhovou linii osudových setkávání, míjení, rozchodů, cest i osamění a pocitů vykořeněnosti v podivném bezčasí. Osamocené postavy zrcadlí autorovo aktuální uvažování o krizi ideálu partnerských vztahů, které současná společnost čelí. Zprostředkovaně odrážejí tísnivé pocity izolace, existenční nejistoty a frustrace, které autora vedou k dobrovolnému exilu. Mužská postava v kovbojském klobouku – zčásti autorovo druhé já a zároveň jakýsi novodobý bludný rytíř – se objevuje už na jeho předchozích obrazech. Je tulákem i poutníkem, tichým pozorovatelem, průvodcem a záhadným vypravěčem, který snícím a tápajícím, mají-li čas naslouchat, přináší pochopení a zklidnění.

Menší formáty jsou svědky i společníky Šimonova nomádského života, aktuálně rozkročeného mezi Vídní a domovem v šumavských Dešenicích. Vznikají průběžně na obou místech, reagují na ně a ovlivňují se navzájem, v podobě výsledného díla i okamžitého záznamu na způsob deníku nebo studie; jako slova téhož příběhu, s nímž jsou spojená rozměrově větší díla. Daleko výrazněji v nich cítíme další z podstatných, ačkoli v současnosti trochu upozaděných konstant Šimonovy tvorby – smysl pro humor, gag, drobné potutelnosti, hravost a schopnost bavit se groteskními detaily nebo vytvářením pitoreskních postav. Prozrazují autorův zájem o specifické žánry kresby v podobě mangy a anime, ale i ilustrací pro děti.

Šimon Sýkora (*1990) vystudoval na pražské Akademii výtvarných umění malbu, zároveň se věnuje i tvorbě videa a performance. Zatímco malby zprostředkovávají spíše intimní polohu jeho tvorby, ve videu vstupuje do veřejného prostoru a jeho performativní díla (např. infiltrace do současné české ultrapravice) lze označit za specifickou podobu výtvarného i společenského aktivismu.

Vanda Skálová