Vojtěch Horálek (*1983, Praha), absolvent pražské akademie ateliéru malby doc. Michaela Rittsteina, předkládá v prostoru Café Fatal svou nejnovější tvorbu, navazující na jeho předchozí výstavu Sluneční lázně (Galerie kritiků, Praha), která se věnovala tématu slunění a vodních radovánek. Název aktuální výstavy, Velké koupání, neodkazuje k stejnojmennému obrazu Paula Cézanna, ale k oblíbené volnočasové aktivitě 80. let 20. století jako symbolu moderního životního stylu a zároveň k využívání nových vědeckých poznatků pro plavbu kosmem.

Přítomný soubor maleb-objektů a maleb-reliéfů, monumentálních i intimních formátů, důsledněji a kompaktněji rozpracovává předchozí témata. Vojtěch Horálek se svým příznačným experimentátorstvím a poetičností rozehrává v každém jednotlivém díle provokativní sofistikovanou hru. Jeho obrazotvornost nám otevírá průzor do nezatíženého světa malířské invence, kde se absurdní, bláznivé, básnivé či hrozivé snové výjevy mísí s všednodenní realitou. Umělec jako pokračovatel české grotesky a nové figurace 60. let směle kombinuje různé výrazové prostředky, mezi nimiž mj. rozpoznáme vliv pop-artu či comicsu. Vytváří tak velmi neobvyklý rukopis, stavebně podpořený a podepřený užitím recyklovaných materiálů, jako jsou sklo, kůže, dřevo, textil, plast, PVC nebo nalezené předměty. Tato hutná a výživná vizualita – čerpající rovněž z estetiky designu 70. až 80. let – podporuje autentickou a neotřelou povahu Horálkových děl, která přes svou komplikovanost drží pevně pohromadě a nutí nás, abychom je znovu a znovu prozkoumávali a dekódovali.

Diptych Ptáče I a Ptáče II, umístěný na centrálním panelu výstavy, předznamenává několikavrstevnatý obsah celé expozice. Na rudém plexisklovém podkladu se v překotném pohybu připomínajícím kotrmelec vznášejí v kontrapunktu ženská a mužská figura, specificky pojednané formou z plátna šitých a prošitých reliéfů. Tak se v potu a krvi rodí Horálkova metafora o lidském bytí, o člověčích snahách, touhách a zápasech. Dalším nepřehlédnutelným dílem je rozměrná malířská alegorie Velké koupání, jež byla dokončena těsně před výstavou a podle níž byl i celý expoziční koncept v GASK pojmenován. Zde na ploše jednoho obrazu můžeme sledovat autorovu schopnost variovat rozličné malířské přístupy, a to od precizně pojednané iluzivní malby, přes přístup expresivní nebo kubistický, až po abstraktní rozvolnění a používání dekoru vytvářejícího podkladový rast.

Letní tematika Velkého koupání dále rozvíjí příběhy s prvky osobní mytologie či s odkazy na antické báje (např. v obrazech Sluneční lázně, Molo, Pomsta kentaurů), jež nás střídavě přenášejí z povrchu zemského, plného lelkujících a relaxujících figur, užívajících si svou bezstarostnost, do zdánlivě vypjatých situací, zaznamenávajících s jemným ironickým nadhledem nějaký závažný a pro lidstvo exponovaný moment, jako jsou horečné přípravy před prozkoumáváním vesmírných hlubin (např. Mise I, Mise II). Právě na plátnech s kosmickými plavci často krom centrálního figurálního výjevu nalezneme detaily rozkreslených strojů či podivných instruktážních návodů, jejichž přítomnost v nás může evokovat představu, že právě zde je zašifrován klíč k rozuzlení a porozumění sdělovaného obsahu.

Spojnici mezi pozemskou a vesmírnou polohou pak tvoří světelná instalace Zatmění, kde je astronomický jev pozorován polehávající a posedávající skupinkou oděnou do plavek. Podobně vyznívá světelný objekt Letka s plavkyní zachraňující nebo zachraňovanou potápěči a s rejnokem, přičemž není zcela zřetelné, kdo koho zachraňuje a před čím, zda v prostoru bazénu, moře nebo kosmu.

Představení Horálkovy tvorby přináší do galerijní sekce Café Fatal radostnou a osvěžující atmosféru, kde můžeme nadšeně obdivovat autorův barvitý fantazijní svět spolu s jeho alchymií technologickou a obsahovou. Umělcovy mnohovýznamové vize však přinášejí i varovný apel a uvědomění si katastrofického vlivu člověka a technologie na přírodu, klima i univerzum.